Tomáš Bárta

Jméno: Tomáš Bárta
Rok narození: 1988
Motocykl: Suzuki DR-Z 400 SM


Něco o mně:
Světlo světa jsem spatřil v prosinci roku 1988. Ze sametové revoluce si teda nic nepamatuji a už vůbec by mě nenapadlo pomyšlení na to, že pro mě bude motocross tolik znamenat.

Svou první motorku, kterou jsem si s bráchou "přitlačil" domu si pamatuji velmi dobře. Bylo mi osm let. Co jiného než klasický fichtl (Mustang) to mohl být. Nadšení bylo obrovské, ale chtělo to hned z kraje několik úprav. Náš táta motorkami žije už od mala a rukama udělá cokoliv, takže se o to postaral. Zvednuté blatníky a výfuk, sklopené tlumiče, větší rozeta vzadu a přední tabulka na číslo. A hle? První stroj do terénu byl na světě.

Když nám fichtl nestačil, byl čas sehnat něco silnějšího. Bylo mi tak 10 nebo 11, když jsme zase s bráchou sehnali něco nového. Byla to stará ČZ 175 se dvěmi výfuky. Takže samozřejmě zase úpravy celého stroje. Můžu říct, že jela jako kráva na můj věk a její stáří to byl tehdy pro mě masakr.

Čas plynul dál, já rostl a už to zase chtělo něco jiného. Většina mých kamarádů jezdila na Jawách 250 nebo jiných upravených strojích. Myšlenka, že by byl nablízku nějaký japonec, mě ani nenapadla. Pamatuji si, že jsme s klukama chodili do garáže jednoho blázna (Kozina). Byl starší než my a doma v garáži měl tovární motocross ČZ 250. První pravá motorka na motocross, kterou jsem si mohl osahat a pořádně prohlédnout. Sice na ní Kozina strávil víc času v opravách než v ježdění, ale když jí startoval, moje nohy se klepaly. Nikdy by mě nenapadlo, že na tomhle si někdy budu moct zajezdit.

V 16 letech po svojí první brigádě jsem si chtěl koupit motorku. Koupili jsme od Koziny jeho ČZ a časem ještě dvě. Takže jsem měl ČZ já, táta a brácha a Kozina v tu chvíli jezdil už na HONDĚ 250. Nabídku na jízdu na Hondě jsem raději odmítal, když jsem to viděl. S ČZ jsem byl spokojen, i když tu a tam jsem jí musel tlačit domu.

V těchto dobách se už Krtci začínali tak nějak sdružovat. Ještě jsem ani nevěděl o co pořádně jde, ale občas jsme s Marim a tak někam jeli. Pak jsem to začal brát nějak více a už jsem byl mezi nimi. Pak se udělali klubové dresy, webové stránky a začalo se skupinově kalit. Na Chvalšinských dnech jsme pokřtili naše klubové logo a oslavili oficiální založení. To už jsem si řekl, že je čas na nový stroj. Bohužel jsem musel prvně dodělat školu a jít makat, jinak bych snad měl pořád ČZ.

Nějaký rok uběhl, ČZ šla z baráku do rukou nějakých moravských pankáčů a já jsem před maturitou. Po škole a nějakém času makání jsem si konečně dojel do Bechyně pro Japonce HONDU CR 250. Hned jsem poznal větší výkon, lepší pérování, váhu a spolehlivost stroje. V tu dobu už většina z nás měla tyhle typy motorek. Byla to paráda. Jenže časem si začali všichni kupovat 4-takty a původní 2-takty začaly ubývat. Patřil jsem mezi poslední, co měli tyhle motorky. Takže co se dalo dělat. CR šlo z baráku směr Tábor a já šetřil granty pro nový stroj. Měl jsem celkem jasno: CRF 450 nebo YZF 450. Řekl jsem, že pod roky výroby 2007 nepůjdu, a tak se taky stalo. V dubnu roku 2010 jsem si s Dadým sjel do Pardubic pro své CRF 450, se kterým jsem maximálně spokojen.