2008

Moc jsme toho přes zimu nenajezdili, ale za zmínku stojí (když teda byl sníh) jízda moto vs. lyžař - motoskijoring, samozřejmě v našem podání. Začátek letošního roku byl také ve stylu velkých oprav. Už vám ale nebudu psát, co kdo koupil nového nebo opravil, protože jsem zjistil, že při druhu motorek jaké máme, to fakt nemá smysl. Snad za všechny ukázka nové motorky, kterou si pořídil Honza Š. . Kdyby to nemohl někdo poznat, je to Honda XR 600...

I já jsem si pořídil novou motorku, asi s tímto příběhem: v pátek jsem prodal Husgvarnu (byl se mnou i David K.) a jen co jsme jí pomohli naložit a vyjeli zpět k domovu, tak po pár kilometrech se u nás zrodil překvapivý plán - koupíme hned novou. Večer jsme jí vybrali, připravili se na dovoz a jeli se pobavit na koncert kapelek. Ve dvě ráno už pro nás přijel Honza Š., nasedli do auta a valili do Zlína. Cesta tam i zpět probíhala v alkoholickém opojení z těšení se na nové moto. Dokonce jsme ve Zlíně dostali i nějakého panáčka, narazili jsme totiž na fajn lidi. Po příjezdu domů a vystřízlivění jsem tu svojí Yamahu TTR 600 jel projet. Ven to šlo bohužel s cizí pomoci, ale jinak fajn.

Naše první společná jízda byla v hojném počtu a byla taková chuť jezdit, že jsme přijeli úplně vyčerpaný a né moc čistí. Jel s námi i nový člen - Honza V., který jezdí Yamahu DT 125. Začátky nejsou jednoduché, ale Honza V. to dá. Další naší zkušenostní bylo vytvoření nové překážky. Ani nám nedala tolik zabrat, jako ji vůbec překonat. Změnu motorky udělal Kuba D., pořádil si hondu CR 250, kterou během pár dní dal trochu do latě.

TJ Sumar, Kawasaki kx 250 a (ne)překonání moře
Pro začátek bych chtěl zdůraznit, že ne každý hec mezi kamarádama může dopadnout dobře. I když je to potom bez zranění tak se aspoň prohnete v peněžence.
Můj hec začal tím, že při naší projížďce po tankové dráze jsme se jako vždy zastavili na cigáro a přemýšleli kam dál jet. Náhodou jsme zastavili u jedné větší louže. No, ?větší? spíš pořádný. A nevím kdo tenkrát řekl tu větu: ?Kdo to projede?? Samozřejmě já blbec sem tam neměl motorku, tak jsem řekl, že kdybych jí tady měl, tak bych to s klidem projel. A to jsem neměl říkat, protože se toho kluci chytli, až to dospělo k tomu, že Mari z ADčka řekl, že mě na čtyřkolce sveze k mojí garáži pro motorku. Bohužel, teď už se nedalo couvnout, hec je hec. Tak jsem si sedl za Mariho. No co Vám mám vykládat, než jsme tam dojeli, tak jsem měl hubu plnou bláta, no prostě už nikdy víc.

Po chvíli jsem dorazil s mašinou a když jsem si s ní stoupl před tu louži, tak jsem si řekl, co jsem to za kokota, protože to by napadlo jenom vola :) Po dlouhým přemlouvání jsem do toho vlítnul, ale výsledek nebyl nic moc. Dojel jsem ani ne do půlky a nevím o co, ale zachytil jsem tam o něco a padl malinko na bok. Tím jsem se zastavil a pak motorka začala nasávat vodu přes výfuk i přes filtr a bláto mě tam drželo přicucnutý, že jsem se nemohl hnout. Když jsem z ní slezl, tak jsem byl po pás ve vodě a od kolen dolů v blátě. Nakonec motorka chcípla a Mari mě musel vytáhnout navijákem.

Nechal jsem to trochu okapat, vyndal svíčku, očistil a motorka chytila. Z výfuku vylítaly asi tři litry vody, ale motor běžel. Po malým projetí bylo znát, že to není ono a že nikasil ve válci asi dostal na prdel. No nic, musel jsem se pustit do oprav. Po rozebrání motoru to bylo jasný, nikasil oloupanej, píst podřenej, filtr v háji a plno dalšího. Takže jsem dal válec opravit, kde udělali novej nikasil a objednal novej píst. Jenže válec to natolik schytal, že mi nikasil dělali na třikrát a tak jsem měl dost času udělat si takový malý GO motorky. Nejdřív jsem repasoval, co se dalo na rámu. Nový ložiska v kolech, nový kotouče, nový destičky, kompletní repase zadního přepákování a krku předních tlumičů. Později jsem koupil nový vzduchový filtr, novou svíčku, novou řadící páku, kterou jsem měl trochu strženou a plno nových věcí co se jen dalo. Potom jsem se pustil do motoru, kde jsem vyměnil ložiska na klice a veškerý gufera. Už po tomhle z mojí peněženky tekla krev... Když byl konečně hotový válec a píst tak jsem začal skládat motor. Tady už je nový píst, nikasil, nový ložiska a gufera.

Po tom už jsem nacpal motor do rámu a začal pomalu skládat. Už se to pomalu blížilo zase vzhledu motorky a já už se těšil až to našlápnu. Trochu problém byl v tom, že když jsem přivezl odpoledne píst a válec a s tím některý doplňky, tak jsem musel na noční, ale řeknu Vám, když už jsem to měl takhle doma, tak se mě nechtělo milionkrát tolik než normálně J. V práci jsem to ale přežil a když jsem se vracel ráno z noční, tak jsem pelášil rovnou do garáže, kde jsem strávil celý den. Nadšením se mi vůbec nechtělo spát a výsledek stál za to. Chvíli jsem to musel zajíždět, než si to sedne a povolí trochu ložiska. Ale po třech dnech jízdy typu lážo plážo jsem tomu už dával kotel. Trochu jsem vyšel ze cviku v jízdě po zadním, takže jsem to musel dohánět. Nakonec jsem se zase dostal do formy a přišlo na řadu řazení z 3 na 4 po zdaním. Začínalo to pěkně, ale pak už jsem to přehnal. Jelikož jsem to zkoušel na asfaltu tak to vůbec nebylo pěkný.

Mašinu jsem přehodil a po silnici a štěrku jsem se sunul asi patnáct metrů. Ještě štěstí, že jsem měl aspoň boty, rukavice a helmu. Sice pak jen montérkovou kombinézu, ale lepší než kraťasy. Nic se mi naštěstí nestalo, jen mě bolelo všech deset prstů, jak jsem s nima praštil o asfalt, na loktu se mě udělala pěkná boule, kombinéza měla na zadku díru jak prase a zadek jsem měl trošku zbroušenej, ze kterýho jsem si ještě doma vyndával kamínky. Motorka, která byla čerstvě udělaná, skončila jen s odřeným výfukem a řidítkama a se zcela nepoužitelným zadním blatníkem. Řeknu vám, když se sunete po tom asfaltu, tak to není moc pěkný - navíc ještě takovou dálku.
Bohužel, jízda po zadním kole má své hranice, a pád na asfaltu zase své následky.

Tak zase po roce tu máme Chvalšinské dny, letos jsme našim spoluobčanům představili nově vzniklé Občanské sdružení KRTCI.
A tak jsme uspořádali pro všechny příznivce motoodpoledne. Soutěžící byli od těch nejmladších až po ty nejstarší. Soutěžilo se jak jinak než v motostylu. Jeden z účastníků byl i Mára Matoušek, který to pojal samozřejmě s humorem. Po tomto výkonu nám ukázal něco ze svého soudku. Potěšil i čtyřkolkáře, když do svých rukou vzal i tento stroj a co s ním dokázal - nemám slov! Součástí Chvalšinských dní byla i spanilá jízda se slavnostním příjezdem vedeným (jak už je to zvykem) p. starostou Ruschakem, tentokrát na Ducati. Mezi námi byl i nejmladší účastník spanilé jízdy a to Jiřík Ficů, který jezdí na čtyřkolce ATV 110 sport s věkem 7 let. - máme z toho radost a přejeme ať ti to jezdí! Potom jsme své stroje zaparkovali na náměstí podél parku, aby se všichni zúčastnění mohli pokochat tou krásou.